Vyšehrad a jeho kouzla, o kterých se nemluví 1/2

Reportážní povídka ze série: Svět očima Veroniky Soleil

Na Vyšehrad se dá podívat z mnoha úhlů pohledů. Většina z nás se na něj dívá jako na pražskou památku se spoustou legend. Právě legendy mají pro mnohé stejný význam jako pohádky. Lidé je považují za smyšlený příběh pro potěchu dětem. Co kdybych vám ale řekla, že na Vyšehradě najdete ikonický obraz Panny Marie, který dokáže přivolat déšť? Anebo, že se na Vyšehrad sjíždí lidé z celého světa kvůli léčivým vlastnostem Čertových kamenů?

Záda v předklonu, kočárek v ruce, vrchol schodiště na Vyšehrad v nedohlednu a neustávající záchvaty smíchu. Tato kombinace provázela můj několikátý a velmi unikátní výstup na Vyšehrad. S kolegou, redaktorem Markem Michalcem a svými dětmi jsme se vydali napospas schodišti vedoucímu z Výtoně na Vyšehrad. Byla to spontánní výzva. Chtěli jsme zjistit, jestli se dá kočárek po schodech vynést až nahoru.

A odpověď? Ano, jde to. Chce to notnou dávku humoru, sebeironie a nejspíš i dobrou fyzickou kondici.

Možná vás teď napadá otázka, proč jsme nejeli na stanici metra Vyšehrad a komfortně nevstoupili do areálu Vyšehradu tak, jak je maminkám s kočárkem vlastní. Na tuto otázku v podstatě neznám odpověď. Možná fakt, že si rádi obarvujeme život nevšedními zážitky, by mohl stačit.

Teď zpátky k příběhu.

Po zdolání zdánlivě nekonečných schodů se nám otevřela brána do nádherného prostoru Vyšehradu, plného zajímavých památek a ¹kouzel, jak s radostí říkám. Právě toto místo má svou vlastní osobní energii a kouzlo. Díky tomu přitahuje lidi z celého světa.

Než jsme se s kolegou dali do zkoumání těchto jedinečných míst, museli jsme se jako vždy posilnit milovanou kávou.

 U kávy se vždy uklidním a udělám si v mysli prostor pro nové vjemy a zážitky, které při návštěvách takto zajímavých míst zákonitě přicházejí.

Kávu jsme si dali v podniku Rios Vyšehrad, kde byl přistižen bývalý ministr zdravotnictví pan Prymula, jak vysedává se svým kamarádem bez roušky. Díky této unikátnosti jsme se tam chtěli podívat a zjistit, jakou mají kávu. Nejsem žádná baristka, ale dle mých lehce rozmazlených kávových chutí si troufnu vyhodnotit, že místní káva neurazí, ale ani nějak zvlášť nepotěší. Mile mne ovšem překvapilo venkovní posezení. Obsluha byla zdvořilá, a tak se mi povedlo uklidnit se a užívat si momenty s kávou, rodinou a kolegou. Radost mi udělala i návštěva místního zvědavého kocoura.

Po oddychu jsme se jako první vydali navštívit Baziliku sv. Petra a Pavla. Právě tato bazilika si žádala mou návštěvu již několik měsíců. Poutala mou pozornost svým vzezřením při každé návštěvě Hořejšího nábřeží nebo parku Santoška. Z dálky ve mne budila spíše hrůzu než příjemný dojem. I přes to jsem se nemohla dočkat, až ji navštívím osobně.

Po delší době jsem se tedy dostala přímo před ni. Vstupné do baziliky cenově vyjde pro dospělé 90 Kč, snížené 50 Kč a rodinné 180 Kč. Troufnu si říci, že to jsou částky, které v Praze mile překvapí asi každého.

Při vstupu do baziliky jsem pocítila tu známou energii kostelů a chrámů. V každém je procítění lehce jiné, něco je ale všechny spojuje. Vůně kadidla a vzduch nasáklý chladem kostelních zdí. K tomu ten známý až nepříjemný pocit, že se mě někdo dívá.

Pokaždé, když vejdu do historického objektu, nechám se unášet svou intuicí při dalších krocích. Zde jsem neudělala výjimku. Právě v bazilice sv. Petra a Pavla mě srdce přitáhlo k obrazu Panny Marie Dešťové. Obraz na mne působil klidně a měla jsem z něj velmi dobrý pocit. Byl pro mne nejvíce zářivým dílem v celé Bazilice.

Později jsem o obrazu zjišťovala více informací, ráda se s vámi o ně tedy podělím.

Obraz sem byl dovezen v období vlády Karla IV a váže se k němu krásná legenda. V jednom mimořádně suchém historickém období, kdy hrozila neúroda, se jednomu z vyšehradských kameníků zdál sen, že má vést obraz liturgickým průvodem (slavnostní forma přesunu celebrantů, kněží a ministrantů, často doprovázená zpěvem) do klášterního kostela v nedalekých Emauzích a prosit za déšť.

Díky svému snu kanovník liturgický průvod uspořádal, a ještě před jeho dokončením začalo pršet. Tyto liturgické průvody pak byly při každém období sucha po celé 17 a 18 století obnovovány. Našla se dokonce i zmínka o tom, že se jednoho průvodu zúčastnilo dokonce i 20 tisíc lidí.

Zrušil je až císař Josef II, který nebyl jejich příznivcem, a tak je zakázal.

Z baziliky jsme se pak vydali do Vyšehradských sadů. Do nich se podíváme v druhém díle článku Vyšehrad a jeho kouzla, o kterých se nemluví.

Budu se na vás moc těšit.

Veronika Soleil

——————————————————-

Význam slova Kouzla pro autora článku:

¹Kouzla jsou magické momenty vznikající na různých místech světa. Jde o chvíle a zážitky, které si běžná racionální mysl není schopna vysvětlit. V Praze se často setkáváme s výrazem legenda. A právě ve spoustě legend kouzla jsou.

Osobně mám za to, že kouzla vznikají díky energii daných míst v kombinaci s dalšími energiemi, které na sebe vzájemně působí.

TIP na 3 gastronomické zážitky v Praze, které si nesmíte nechat ujít
Vyšehrad a jeho kouzla, o kterých se nemluví 2/2

Líbil se vám článek? Sdílejte ho s přáteli

Odměňte autora článku pomocí QR kódu

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Prosím, vyplňte toto pole.
Prosím, vyplňte toto pole.
Zadejte prosím platnou e-mailovou adresu.
Chcete-li pokračovat, musíte souhlasit s podmínkami

Menu